07.05.2017 15:33


Brazilská média jsou silným nástrojem k ovládání společnosti skrytou agendou, říká Fabrízio Glória

Autor: Markéta Sulková | Kurz: Stisk | Kategorie: Publicistika

Novinář a muzikant Fabrízio Glória má za sebou sedmiletou praxi v brazilském tisku. Jeho zkušenosti ale nejsou jen dobré a kritizuje zkostnaťělý brazilský mediální prostor. I když svět oslavil ve středu Světový den svobody tisku, úplná svoboda je zatím v nedohlednu. Podle Fabrízia ovšem svobodnou žurnalistiku najít lze, jen spíše mezi nezávislými novináři.

Fabrízio Glória (vlevo) dnes pracuje jako nezávislý novinář, má za sebou ale roky praxe v klasických médiích. Foto: archiv Fabrízia Glória

Pracujete jako nezávislý novinář. Co tedy děláte?

Pokrývám témata kolem sebe a můžu to dělat během víkendů, jako třeba s uprchlickou krizí. V současnosti ale pracuji na projektu na internetové stránce, která zveřejňuje vědecké články z institutů a univerzit z celého světa a zaměřuje se na brazilské čtenáře.

Studoval jste žurnalistiku?

Ano, a od začátku jsem byl velmi aktivní. V druhém semestru mě pozval profesor, abych asistoval při dvou přednáškách. Byl to předmět Online žurnalistika  a noviny. Potom mi trvalo šest měsíců najít různé nabídky práce. Sbíral jsem například informace pro clipping agenturu a pak jsem dostal nabídku z parlamentní televize. Bylo mi dvacet dva. Jednou jsem požádal, zda bych mohl jít s reportéry do terénu a sledovat je při práci. Potom už jem psal vlastní materiály.

Proč jste se chtěl stát reportérem?

Vyrostl jsem ve městě Goiânia ve středu Brazílie. Velmi blízko hlavního města Brasília. Tam jsem viděl život velkých protikladů. Na jednu stranu nejzdravější rodiny v Brazílii, kariérní politici, velmi nóbl a také velmi konzervativní společnost . Na druhou stranu je ale také velmi rasistická, sexistická a homofobní. Chudé rodiny s africkými kořeny a domorodci žijí v podmínkách, které se od života dominantní skupiny výrazně liší. Když jsem se přestěhoval do São Paulo, cítil jsem se ještě více součástí těchto sociálních problémů, až jsem se cítil i zodpovědný za tento nepořádek. To mě postrčilo směrem k žurnalistice. Chtěl jsem udělat něco, co by mohlo změnit tyto sociální a ekonomické nerovnosti.

Kde přesně jste pracoval a co jste dělal?

Pět let jsem pokrýval politiku a záležitosti v São Paolo pro TV Câmara. Je to parlamentní televize. Krátké období jsem přispíval do TV Globo s aktualitami pro jejich zpravodajský kanál. Také jsem pracoval z Austrálie pro ESPN Brasil. Posílal jsem zprávy do televize i z východní Evropy během uprchlické krize.

0

Splnila práce vaše očekávání?

Ani ne, život v novinách je šílený. Mnoho práce, přesčasy a obvykle mají novinářské společnosti vazby na instituce, proti kterým novináři bojují. Vždy je boj publikovat určitá témata.

Je konkurence v brazilských médií veliká?

Samozřejmě, moc pracovních příležitostí není. Zároveň chtějí všichni novináři přinášet zprávy exkluzivně. Pokud jde o soupeření mezi egy, hádám, že se to děje v každé profesi. Je to součást lidské povahy.

Co je podle vás největším problémem brazilských médií?

Je to jen obrovský a silný nástroj k ovládání společnosti skrytou agendou. Nekteří lidé samozřejmě dělají také dobrou novinařinu, i když úroveň šla hodně dolů. Problém je, že media vytváří profesionálové, ale vlastní je oligarchické rodiny nebo politici. Mimochodem, sleduji v současnosti pana Babiše a diskusi o jeho novinách. To se děje všude a je to na nic.

Sledujete česká média, i když česky nemluvíte?

Snažím se sledovat online zprávy, které se země týkají. Ale někdy se podívám na Českou televizi. O médiích zde vím jen málo, ale vidím, že ta hra je stejná. V Brazílii se soustřeďují hodně na kriminalitu a násilí v televizi. Zde je realita jiná a jiný je i přístup. V Brazílii jsou velmi dobří profesionálové, ale média jsou zastaralé byznysy, které ovlivňují všechny vrstvy společnosti.

Jak vnímáte objektivitu v novinařině?

Je to základ. Hlavním problémem je vynechávání faktů, nefér pokrytí, nerovnováha informací. Slavné vyprávění o pravdě, ale dávání více prostoru těm, kteří souhlasí s danou agendou.

0

Jakou největší chybu jste jako novinář udělal?

Jednou jsem zpracovával téma nalezení mrtvé ženy ve slumu Favela da Aclimação. Byla to trochu napjatá situace. Byla zde i matka, která plakala, že je její dcera pohřešovaná čtyři dny. Byl zrovna Štědrý večer. Začal jsem s tou paní mluvit a utěšovat ji docela zblízka. Najednou mě zkušený kolega kameraman odtáhnul a ptal se mě, co to sakra dělám. Jsi s mikrofonem ve favele, každý je zde zasažen situací, čtyři dny tu leželo tělo. Je nebezpečné, mít tady s někým blízký kontakt bez natáčení. A měl pravdu. Její syn mohl mít pocit, že chci tento citlivý moment využít a třeba by mě mohl napadnout. Ti nejzkušenější kolegové člověka nejvíce naučí. Na ulici je vždy fotograf, kameraman s léty zkušeností v terénu. Je dobré se jich ptát na rady.

Jaký máte po vašich zkušenostech názor na svobodu tisku?

Svobodná žurnalistika se dá najít, ale hledal bych spíše mezi nezávislými žurnalisty nebo kolektivy, asociacemi. Ti ovlivňují veřejnou politickou debatu, demokracii, hlas lidu, lidská práva a bojují proti násilnému chování policie například vůči menšinám, obzvlášť vůči lidem s africkými kořeny a domorodci. Existují alternativní mediální skupiny, které dělají hezkou novinařinu jako například The Intercept. Co se Brazílie týče, užívám si vynikající práci stránek Outras Palavras, Agência Pública nebo Jornalistas Livres.

 

Medailon

Fabrízio Glória se narodil ve městě Goiânia ve středu Brazílie. Po studiích se ve věku dvaceti dvou let stal novinářem. Pracoval například pro brazilskou parlamentní televizi TV Câmara. Dnes se živí jako překladatel a nezávislý novinář, píše ale i hudbu, básně a povídky. V České republice žije jeden a půl roku.

Klíčová slova: Brazílie, svoboda tisku, novinář, Fabrízio Glória

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.